Openscale, Brno-Medlánky, 26. a 27.5.2007

Ani se nechce věřit, že letošní Openscale bylo již osmnácté v pořadí. Ale vskutku je to tak, a stejně tak jako v mnoha předchozích letech, i letos se tato kultovní minimaketářská akce uskutečnila v tradičním termínu na přelomu května a června na obvyklém místě – brněnském medláneckém letišti. A po nepříliš vyvedené inovaci v minulém roce se pořadatelé, Lubomír Koutný a pár nadšenců kolem něj, vrátili k osvědčenému schematu soutěže - bodování v sobotu dopoledne, létání v sobotu odpoledne a neděli dopoledne - i názvu Openscale který je rozhodně reprezentativnější než loňská „Brněnská guma“.

Jak je v posledních letech obvyklé, k minimaketám M-min v měřítku 1:20 poháněných gumovým svazkem byly přiřazeny kategorie oldtimerů BV-1, BV-2, BV-3 a BV-min (ale jejich hodnocení pominu a raději přenechám někomu komu více přirostly k srdci a kdo pochopil záludnosti jejich letošního hodnocení). Zato v letošním ročníku zcela chyběla kategorie volných minimaket poháněných elektromotory a motory na CO₂ . Přijde mi to sice docela škoda, ale skutečnost už je prostě taková, že o účast v této kategorii žádní soutěžící do uzávěrky přihlášek neprojevili zájem.

Ale je načase věnovat se dvacetinkám. Při statickém bodování se sešlo úctyhodné množství 20 soutěžících a 29 modelů. Co do početní síly výsadní postavení měl klan Koutných se třemi soutěžícími a šesti modely, přičemž pamětníci rozeznali ještě další tři Koutného modely, pravda poněkud letité, létané jinými soutěžícími. I tak ale účast byla nad očekávání početná, prostory baru „U křivé vrtule“ v budově Aeroklubu Medlánky, kde statické hodnocení probíhalo, praskaly ve švech. Dva zahraniční soutěžící nechali vzpomenout na dobu, kdy Openscale bývalo opravdu prestižní mezinárodní soutěží s výrazným zastoupením modelářů doslova z celého světa. Protože se letos neobjevila žádná opravdu mimořádná novinka, bylo pořadí po statice obligátní, Koutný, Stráník, Merta. Po sobotním dopoledni, věnovaném statickému hodnocení, následoval po obědě letový program. Létalo se jako obvykle na časově vymezená soutěžní kola, v sobotu odpoledne i v neděli dopoledne vždy jedno pro vzlet z ruky a jedno pro vzlet s podvozkem ze země (desky). Při soutěži minimaket je vždy rozhodující jaké vyjde počasí. A to letos rozhodně soutěžící ani jejich modely nešetřilo. Celou sobotu foukal dost silný jižní vítr, který se jen sem tam utišil vlivem vznikají silné termické bubliny. Takže strategie pro úspěšný let byla jasná, zvolit vhodný okamžik a aerodynamicky čistý a rychle stoupající model a věřit že se podaří ve výšce nějakou termiku najít. Podmotorované modely zalétané do klidu to měly mnohem těžší, vítr je srážel k zemi a jen výjimečně se podařilo s takovým modelem díky termice zaletět alespoň minutový let. Kvůli silnému větru se soutěžící v sobotu pěkně proběhli, při vší smůle bylo alespoň štěstí že vítr foukal po délce letiště a tudíž se odváté dvacetinky úspěšně dařilo najít a donést zpět na místo vzletu. Ne však všechny. Ošidnost první uvedené taktiky si mohl vychutnat Pavel Stráník, který soutěžil s Arsenalem VG-39 o kterém byl přesvědčen že létá v těchto podmínkách bezpečným stylem rychle nahoru a rychle dolů. Nahoru to šlo skutečně rychle, avšak dolů díky termice už vůbec ne a model skončil po několikaminutovém letu kdesi na úpatí vzdáleného kopce. Správný okamžik si hned zpočátku vyhlédl Lubomír Koutný, který s Kingcobrou zalétl jedno z mála maxim této soutěže, což mu zajistilo celkové vítězství. Velmi vyrovnané časy kolem minuty předváděl Jiří Heřmánek jak s Fairchildem F-24 tak s Arsenalem VG-39, se kterým dosáhl i celkově nejlepšího letového výsledku v celé soutěži a tím získal třetí místo. V neděli všichni doufali že se počasí umoudří, že hůře než v sobotu už být nemůže. Avšak omyl, vítr nezeslábl ale navíc se stočil na jihovýchodní a protože vál přes nedaleký hřeben, ke všemu přibyla silná turbulence. Jury vyhodnotila panující podmínky jako natolik kruté, že zrušila vzlety s podvozkem z desky a soutěžící vrhali své modely, opatřené ovšem podvozkem, z ruky. V těchto podmínkách nejsrdnatěji bojovali Petr Kolář (v celkovém umístění druhý) a Jiří Merta, velmi pěkný let s Avií BH.1Exp předvedl i Antonín Křižka. V turbulentním povětří svou převahu potvrdily dolnoplošné stíhačky, ale překvapivě dobře zalétal i žák Šimon Grůza s Dornierem Komet. Ostatně i další dva žáci s Komety létali pěkně, jen kvůli vysokému letovému maximu těchto velkých a jednoduchých modelů zůstali za vítěznou Marií Koutnou se Zlínem.

Co říci na závěr? Přes nepříznivé počasí a některé organizační zmatky se letošní Openscale řadí k těm lepším ročníkům. Účast byla sice takřka jen tuzemská, ale počet soutěžících i modelů svědčí o tom že dvacetinky mají v nerovné konkurenci RC modelů stále svůj okruh ctitelů. A objevují se i nové modely a soutěžící a to je potěšující dvojnásob. Samozřejmě že je i co vytýkat, ale kdo podobnou soutěž neorganizoval nemá představu co to obnáší a chyby se vždy vloudí. Snad největší problémy byly s časoměřiči ( i když ne zrovna v kategorii minimaket). Za zamyšlení stojí i stále přepisované hodnoty statického hodnocení u starších modelů získané kdysi v dávné minulosti při jejich první soutěži, nové modely se pak hodnotí od oka aby byly zachovány vzájemné relace a výsledkem je, že po statice se polovina modelů vejde do rozmezí 8-mi bodů (ze 100), jak se to podařilo letos.

Ale dost už slov, zde je ke stažení výsledková listina seniorů a zde výsledková listina žáků kategorie M-min z Openscale 2007. A na úplný závěr malá fotogalerie:

[Felda]