Memoriál Rudolfa Drnce, Brno-Medlánky 11.9.2011

Modely připravené ke statickému bodování

V neděli 11. září 2011 se uskutečnil další ročník tradiční podzimní minimaketářské soutěže - Memoriálu Rudolfa Drnce. Je to nejstarší dvacetinkářská soutěž jejíž počátky spadají do doby "kam až moje paměť sahá", takže vůbec netuším kolikátý ročník to byl (ví to vůbec někdo?), ale na tom vlastně zas až tak moc nesejde. Podzimní termín obvykle dává na výběr pouze dvě varianty počasí - krásné babí léto nebo nastupující podzimní slotu. Letos to naštěstí byl ten první případ, modrá obloha, sem tam mráček, bezvětří či slabý jižní vítr a teplota spíše letní než podzimní.

Statické bodování proběhlo obligátně v prostarách restaurace U křivé vrtule, v soutěži se nakonec sešlo 18 modelů jedenácti modelářů. Podzimní soutěže nepřekypují novými modely, přesto měl na Memoriálu premiéru Nakajima Ki-84 Lubomíra Koutného a pak dva modely Saiman 200 a Curtiss Jenny Jana Drážka - nové tváře dvacetinkářských soutěží.

Letová část následovala bez velkého otálení ihned po přesunu na nejvzdálenější - jižní část medláneckého letiště, protože informace z věže aeroklubu hovořily jednak o jižním větru který by měl sílit až na 7m/s (to se naštěstí nestalo) a pak o tom, že bude na letišti probíhat běžný provoz s aerovleky větroňů a že je nepřijatelné abychom se potloukali po dráze (v tom už se řídící létání nemýlil). Zpočátku ještě bylo vlhko a chladno, takže ti kteří se soutěžními lety chvátali hned po zahájení letové části většinou žádných slušných časů nedosáhli, protože termika začala fungovat až před polednem. To pak létali maxima nejen ti od kterých se to celkem očekávalo, vítězný Tonda Alfery s P-39 Airacobrou i celkově druhý Lubomír Koutný s obstarožním, ale nadmíru spolehlivým P-51H Mustang. Všechny pak, včetně samotného majitele, překvapilo bezmála 70s čtyřplošného Wighta Vladimíra Alferyho, který bývá obvykle vděčný i za půlminutovou délku letu této maličké dvacetinky. Velice pěkné lety byly k vidění i v podání nádherně maketového Nieuporta XI Michala Křepelky, který obsadil třetí místo, staršího ale stále velmi hezkého výškového Ta-152H Petra Koláře i maličkého Bückera 131 Jirky Merty. Na své první soutěži se rozhodně neztratil Jan Drážek, obvláště jeho Saiman 200 nejen pěkně vypadá, ale i dobře létá - ostatně počasí bylo pro podobné dvouplošníky letos jako dělané. Dá se říci že skoro všichni, kteří to neuspěchali a létali kolem poledne, si nějaký ten svůj termický stoupák našli a jen bezvětří je zachránilo od dlouhé podzimní vycházky či hledání modelu v nedaleké kukuřici. V kategorii žáků svedli boj o čelní umístění Daniel Vysočan a Antonín Křižka, vydatně kaučovaní svými tatínky, s takřka stejnými modely HL-2. Od druhého letu však již měl Danielův parasol výrazně navrch a s převahou zvítězil.

Ale nebyli jen samí úspěšně létající a spokojení minimaketáři. Martin Huk se trápil se zalétáváním polystyrenového Caudrona, kterému se přes veškerou snahu moc létat nechtělo a navíc z něj občas odpadl nějaký ten vrtulový list. Víc od svého Ki-84 jistě očekával i Lubomír Koutný, ale dá se předpokládat že tento svůj nový model ještě vyladí k lepším letovým výsledkům. Úplně nejhůř ale dopadl Pavel Stráník, ten svého pořád skoro nezalétaného Me-209 sice přiměl k několika téměř minutovým letům, ale pak náraz do polní cesty po startu s podvozkem způsobil vylomení křídla, poškození trupu a v konečném důsledku pak obligátní kremaci modelu který nesplnil očekávání do něj vkládaná.