Openscale 2018, Brno-Medlánky 26. a 27.5.2018

Modely na statickém hodnocení

Poslední květnový víkend roku 2018 se tradičně na letišti v Brně-Medlánkách sešli maketáří a milovníci malých maket na tradiční soutěži Openscale. Soutěž byla tentokrát pod vedením Kamila Pítry jako hlavního pořadatele a ředitele soutěže. On sám se už dnes věnuje větším letadlům, a tak soutěž pouze organizoval a sám nelétal. Počasí bylo po oba dny malým maketám velmi nakloněno, bylo slunečno, teplo a slabý vítr do 2m/s. Podmínky ideální pro pěkné letové výkony. Účast byla slabě podprůměrná. Tři maketáři soutěžli v kategorii M-CO2, kdy třetí z nich, Vlastík Šimek, původně soutěžit nechtěl. Proto si nepřivezl žádné podklady a pouze doplnil počet soutěžích tak, aby bylo možno tuto kategorii vůbec vyhlásit a posléze i vyhodnotit. Kategorie M-EL byla zastoupena čtyřmi soutěžícími se stejným počtem modelů. Obě soutěže se létaly jako tzv. minutka, kdy idální letový čas je 60 sec. Při letu delším se "přebývající" vteřiny od 60 sec. odečítají. Hlavní kategorie M-min byla tradičně rozdělena na zvláštní soutěž předloh z I.WW, sponzorovanou firmou Alfa model a další pak všechny ostatní předlohy, bez ohledu na dobu vzniku předlohy, tedy případně i prvoválečné. Samostatné soutěže I.WW se účastnili čtyři modeláři s pěti modely, hlavní soutěže M-min pak šest soutěžících s 11 modely. Na soutěž přijel jen jeden žák a tak tato věková kategorie nebyla vůbec vyhlášena. Součástí soutěže byl i Schneiderův pohár s maketami letadel soutěžícíh, nebo připravovaných, na uvedený rychlostní závod. Soutěžili v ní čtyři soutěžící, když Luboš Koutný, z patrně zdravotních důvodů, byl na letišti pouze v dopoledních hodinách a podvečerní soutěž nestihl. Souběžně s maketářskou soutěží probíhala soutěž historických modelů BV-1 a BV-3 a BV-min. Kamil již dlouho před soutěží kontaktoval všechny ochotné kolegy, kteří utvořili bodovací dvojice. Byly celkem tři - Drahoslav Dvořák a Jiří Doležel, Pavel Stráník a Jiří Alfery, Adam Jakeš a Dušan Garba. Bodovací tabulka byla rozdělena na tři části, každá dvojice tak bodovala tutéž čast statiky ve všech kategoriích. Kategorie M-CO2 a M-EL byly bodovány stejně jako dvacetinky, jen bez bonifikace/penalizace. Bodování proběhlo jako obvykle v prostorách restaurace U Křivé vrtule, kde hlavní pořadatel důsledně dbal na dodržování klidu pro bodovače při jejich náročné práci.

Vítěz kategorie M-EL Pavel Stráník s modelem Aero A-14

Mezi maketami na elektrický pohon se Pavlu Stráníkovi podařil perfektní let s Aero A-14, kdy dosáhl ideálních 60 sec. Výškové lety předváděl Tonda Alfery s dmychadlovým DH-100 Vampire, kdy během záletu nezřídka hrozilo ulétnutí modelu, který díky absenci vrtule krásně klouže. Délku soutěžního letu ale tak přesně jako Pavel nezvládl, a tak obsadil až druhé místo. Třetí skončil Jirka Doležel s Blohm-Voss BV-155. Proč žádný měřený start nezapsal Petr Faitl s Farman F-451, jsem nezaregistroval. V kategorii M-CO2 si to Tonda vynahradil. S velkou převahou zvítězil se starším, ale přesto stále velmi krásným modelem Spad XIII. Druhé místo obsadil Vlastík Šimek s Čihák Rapid II. Smůlu měl Dáda Dvořák, jehož starší Curtis P-6 Hawk si vždy k přistání vybral tvrdou cestu, namísto jinak všudypřítomné vysoké trávy. Model poškodil a jen s velkou dávkou zarputilosti opravil, aby zaznamenal alespoň měřený čas.

Vítěz kategorie M-min Antonín Alfery s Wildcatem

I mezi gumou poháněnými maketami tradičně vládl Tonda Alfery, který vyhrál kategorii I.WW i M-min. Tu první s modelem Roland D-VI, když dosáhl letového maxima 100 bodů. Druhou pak s modelem FM-2 Wildcat, který je zajímavý funkčním zatahovacím podvozkem. Druhá místa obsadil Jirka Alfery s modely Fokker E.V/D VIII (I.ww) a Cessna O-1E (M-min), se kterou dosáhl rovněž letových 100 bodů (stejně jako se svým druhým modelem Aeromachi C.202). Je ovšem na zvážení, jak v budoucnu řešit fakt, že všechny Jirkovy modely postavil a zalétal jeho otec Antonín Alfery. Aby toho nebylo pro rodinu Alferyů málo, v kategorii M-min třetí místo obsadil Vláďa Alfery s modelem Granger Archeopteryx (jehož je ovšem sám konstruktérem i stavitelem). Třetí místo v kategorii I.WW obsadil s modelem Morane Saulnier N Jiří Doležel. Poněkud netradiční lety předváděl s modelem Kawasaki Ki-61 Dušan Garba. Všechny čtyři soutěžní lety se mu podařilo usadit model do stoupavého proudu, takže předváděl krásný motorový let do značné výšky. Po jeho skončení ale jako přes kopírák model přešel do sestupné spirály, kterou ukončil až na zemi. Model to přežil jen díky velmi vysoké trávě, která pád výrazně zbrzdila. Dramatickou situaci absolvoval i s druhým modelem Kokusai Ta-Go, který při zkušebním startu díky termice ukončil let v nedalekém lesíku. Při hledání mu pomáhal s dronem vybaveným kamerou i Petr Faitl, přesto model nenašel. K velkému a milému překvapení došlo, když mu model asi po dvou hodinách přinesli jeden člen modelářského kroužku Luboše Koutného s otcem. Model našli prý po zkušenosti se svým modelem, který na stejném místě hledali před nedávnem. Velmi pěkné starty předváděl se svým samokřídlem Northop XP-56 Black Bullet s tlačnou protiběžnou vrtulí i Jiří Doležel. Stačilo to však jen na páté místo.

Dekorování vítěze

V neděli po obědě byla soutěž ukončena vyhlášením výsledků a odměněním nejlepších cenami a diplomy, originálně vyrobenými ředitelem soutěže Kamilem Pítrou. Tomu patří největší dík za výbornou organizaci celé dvoudenní soutěže. Stejně tak všem časoměřičům, spoluorganizátorům a sponzorům. Snad Kamil zústane minimaketám věrný a my se tak budeme moci potkat znovu za rok na Openscale 2019.