Supermarine Seafire F. 47

[Robert Pajas]

Díky za info!
Ano, ty dva způsoby, (1) epoxy lůžko D24mm - vznikla by Ikara 17 cm nebo (2) polaminované bals. listy s kolíkem aspoň z drátu do kola, jsem již tenkrát při volbě typu promýšlel a příjdou mi dobré a jednoduché, to epoxy má jednu mouchu - neopravitelnost, ten druhý způsob Martin, jak ho znám, dotáhne do dokonalosti a počkám si...
Ale to ostatní, co řikáte, hovoří jasně: šoupnu tam dvoulistou dvacítku a když to nebude lítat minutu, tak už na to nešáhnu - ztráta času. Když to poletí, tak využiju možnosti dvojí vrtule...

[Hugo]

Roberte, dej sem nějaký fotky toho Seafira - něco jsem viděl na Tvým Rajčeti, ale je toho pomálu. Vypadá úplně skvěle! M.
PS: ta Poldovka taky stojí za zhlídnutí!

[Lubomir Koutny]

Vidím, že se zde hezky rozjela diskuze na téma cotraprop. Nevím kolik jich kdo z vás vyrobil a na kolika opravdu létajících modelech je využil. Jsem stařec nad hrobem a pamětˇjiž neslouží zcela bezchybně, takže já to odhaduji asi na 10. Z toho to bylo dvakrát na stínovém kovertoplánu Convair (ten poslední ještě stále létá, mohu poslat video), pak zde byly nějaké dva vrtulníky Kamov a pokus o stínový Narval, tam to bylo v tlačném uspořádání. Poměrně slušně létal peanut Kawanischi REX i když převodovka měla klec jen z 0,8 mm překližky a ozubená kola byla hliníkové pastorky z elektroměru u nihž byla nutná korekce, aby se nezakously - provedeno jehlovým pilníkem. Převodovka tedy na dva svazky, ztráty energie velké a značný hluk, nicméně stabilní lety kolem 35 sec. Vůbec nejlépe mi fungovala podobná převodovka na dvacetince Rayen Pa-112c, tato vyhrála několik soutěží a to i ve Frenštátě, kde mne jury přinutila zmenšit průměr vrtulí, model o rozpětí asi 300 mm kachního uspořádání letal stabilně přes minutu. Naprosto fantastickou převodovku s volnoběhem mi udělal Štefan Gašparín, ta měla tři kola s čelním ozubením a umožňovala natáčet současně oba svazky dvoumetličkovým šlehačem. Bohužel tento výrobek byl v původním provedení tak přesný, že stačilo nepatrné smítko a převodovka se zakousla. František Bárta ji rozebral, vše vyzkoušel a došel k závěru, že Štefan tam dal osouvou vůli jen 0,05 mm, když se tato zvětší na dvojnásobek - 0.1 mm pak již uvedené problémy nebudou a tak k tomu udělal novou klec. Já jsem postavil novou, o přesnou dvacetinku Pa-112c podle nových podkladů byla menší a s jednokolým zatahovacím podvozkem potáhl ji vláknitým papíren od Kunerta (pak jsem zjistil, že tento má 18 g/m2) celý model jsem řádně vylakoval a velmi pečlivě nastříkal kombinací barvy na kůži (dole) a hmbrolkami, znaky dělal obtisky, osadil tuto perfektní převodovku a trápil se zalétáváním toho malého, těžkého kopyta. Maximální výkon, který se mi podařilo z tohoto malého a velmi těžkého krámu vymáčknout bylo 12 sec.
Moje zkušenost říká, že lze vrtuli s contrapropem řešit materiálově podobně jako u jiných dvacetinek, pokud tato není příliš těžká. Myslím, že M.B. - 5 může být postavený lehký, má velkou plochu a obrovská kormidla, může létat poměrně pomalu a stabilně časy hodně přes minutu. Peanuta M.B. 5 s contrapropem si postavi Vlaďóšek Kunert, on použil systém trubky se svazkem uvnitř, model to byl nádherný, ale zapomněl na možnost vyosení vrtule dolů ( s osou trubky se u něho nedalo v zadu hýbat), ono to asi již při stavbě chtělo dát na křídlo větší úhel náběhu a také + na VOP, pak by tu vrtuli nemusel tolik potlačovat. Contraprop s trubkou také zkoušek u svého Macchi M.72 Pavel Stráník. Letové testy byly úsměvné, contraprop pracoval výborně, ale jaksi bez draku modelu. Pavel zapoměl celý systém v éru zajistit proti vysunutí takže se to natočilo dalo do éra připravilo ke startu a krásně letělo jako rychlý vrtulník, éro ovšem zůstalo Pavlovi v ruce - inu hříchy mládí. Mohu-li tedy radit, mně se osvědčilo primitivní, jednoduché a lehké řešení u kterého jsem si byl vědom velkých nedostatků pokud jde o kvalitu ozubených kol , žádné vypouzdření klece atd. Bylo to jednoduché a fungovalo to ! Vybereš li si velké monstrum, pak nastanou pevnostní a materiálové problémy. Viděl jsem nějaká americký kontraprop, který si zakoupil Adam Jeník, možná to bude fungovat, ale mně to připadá jako hrozné monstrum, zlaté české ručičky by měly zvládnout lepší převodivku ( menší a lehčí).

[Lubomir Koutny]

Našel jsem starý již zažloutlý náčrt mého Contrapropu, který pro mne perfektně vyrobil Štefan Gašparín a vyladil František Bárta