Takže....
O jejich historii i zbarvení bylo napsáno (a také vyvráceno) hodně údajů, a i v našich časopisech se dá dost nalézt. Modelář monografie i později plastikoví modeláři, L+K, PKR, ... Např. v HaPM je seriál (4 čísla) o Dreideckerech a v něm P.Cenker uvádí docela slušný popis historie, používání i zbarvení.
Spodní plochy byly pravděpodobně světle modré až tyrkysové.
Základ bočních a horních ploch byl dvakrát lakován bezbarvým lakem, což vytvořilo barvu plátna.
Na ni se pak aplikoval nátěr štětcem širokým 8cm, a to tak, že se natíralo jedním tahem jedním směrem, rovnoběžně ve zvoleném směru tak dlouho, dokud štětec pouštěl barvu. Pak teprve byl znovu namočen a pokračovalo se dál. Nevraceli se na již (nedokonale) natřená místa.
Proto neexistují dva shodné nátěry a rozhodně nebyly stejnoměrné (opakující se pole víceméně ano, ale každé jiné). Je vždy řada pruhů v odstupňované sytosti.
Ten druhý nátěr je uváděn jako olivový.
Údajně bylo důvodem i to, že se šetřilo barvou. A vytvořilo to i obstojnou kamufláž. Tu pak ti úspěšní opět barevně "rozbili" jednak označením letky - každá Jasta měla jinou. Tou byly natřeny např. čumáky a disky kol, nebo ocas a čumák... U jedné (Jasta 14) toto barevné rozlišení nebylo, protože v jejich oblasti Triplany nelétaly. Důvod - rozlišení od tehdy úspěšných Sopwith Triplane, neboť o těch se vědělo; o Dreideckerech moc informací "nešlo" a díky nekvalitní práci prvních kusů (např. se ve vlhku rozlepovaly spoje) byly tyto posílány zpět do firmy k výměně, nejčastěji horního křídla, takže byl pomalý nástup dodávek Dreideckerů, kdežto Triplanů létalo celkem hodně. Jednou dokonce nějaký německý pilot sestřelil Dreidecker, protože o nich nevěděl a myslel, že je to Triplane.
Dreideckerů bylo vyrobeno jen 320 kusů.
Ještě k té kamufláži...Samozřejmě vše dále "kazili" piloti osobními emblémy a dalším zvýrazněním, takže už to nebyla kamufláž - chtěli na sebe m.j. upozornit. I proto je to "létající cirkus".
Jsou známa dvě barevná schémata.
Nejčastější - spodní plochy byly tyrkysové, na bocích trupu přetažené o průměr trubky podélníku až na bok. Stejně tak byla tyrkysová barva přetažena na VOP, takže byla tyrkysová vidět i při pohledu shora (opět tenký lem). Na náběžných hranách křídel bylo rozhraní barev uprostřed. Dle nařízení SOP vždy bílá, kříže na světlém podkladě. Nátěr byl ve finále natřen fermeží, takže se silně leskl. Kryt motoru a plechy před pilotem byly natřeny sytou olivovou barvou, vzpěry olivovou nebo tyrkysovou barvou, někdy obě společně. Podvozková ploška byla olivová shora a tyrkysová zdola, případně celá olivová. Kola byla natřena olivovou barvou , která od okrajů ke středu postupně bledla.
Druhé, daleko méně používané barevné schéma bylo tvořeno základem v tyrkysové barvě také s olivovými pásy, stejně jako první schéma. Nebyly lemy podél dolního podélníku. Toto schéma se týkalo verzí F1.
Podle některých údajů Werner Voss měl podkladovou barvu šedou nebo stříbrnou.
Nikdy nebylo použito lozenge.
Na každém dílu byla identifikační čísla dvojího druhu. Na bocích trupu vepředu byla 10mm široká nulová čára, nejspíše jen vlevo. Čísla a popisky v černé barvě, i na tmavém podkladu.
Některé kusy byly na frontu dodány s nenatřenými kryty motorů.
Barvy byly nekvalitní a už po pár týdnech bledly, loupaly se a pod.
Tak... a můžeme přemýšlet - raději s předstihem - kterého z těch papoušků si postavíme
Proč teď? Protože některé měly jiné křídlo (výřez od křidélek k trupu, jeden kus (sestřelený a s doloženým popisem) dokonce každé křidélko jiné.
Já tak dopadl s BE-2c, kdy jsem chtěl "prodat" barvu dřeva kolem pilotních prostor, ale těch nebylo moc, ideálně krémovou kamufláž, některé měly kulomety a výřezy v horním křídle, další pak jinou SOP (měl jsem už hotovo a potaženo)... Předpokládal jsem, že bude bohatě na výběr... Naštěstí ještě pár předloh "zbylo"