minimakety.cz

Čas pokročil, problém konstrukce příhradovky trupu a jejího čela je jasný, takže již nic nebrání začít stavět. Kostra dvacetinky je zhruba hotová.
Ovšem problém barev se nejen že jednoznačně nevyřešil a zřejmě ani vyřešit nemůže.
Takže asi tyto budou podle internetu a fotky Fok, EV od Jasty 36 s červenou hvězdou v bílém poli. Moc by mi pomohlo, pokud by mi Jirka Doležel zhotovil na laserové kopírce obtisky znaků (provedení z barevných papírů není tak hezké). Nebo je zde ve hře poválečný celý letoun rudý s bílým LO !

Díky scanu posledních stránek Fokkerovy knihy mám potvrzeno, že určité množství letounu Fokker D-VIII se po válce objevilo v USA a tamní odborníci potvrdili jejich kvalitu. Udet při svých exibicích v USA používal některý z těchto strojů, nevím, zda on ve své knize se zmiňuje o barvách tohoto letounu. A nevím odkud své informace čerpal Jirka Boček. Proto moje právě dokončená dvacetinka má barvy podle dokumentace která je na internetu.

Ještě připomenu Fokkera P. Koláře. Ten Lubomíra bude pravděpodobně lehčí a létavější. Oba modely jsou pěkné, každý jinak.

To je nádhera. Gratulace Petrovi za ten to výtvor.

Obdivuji jak nástřik matné zelené barvy dělá dojem, že křídlo má tuhý potah, Teprve pečlivé prohlédnutí zvětšeného snímku ukáže, že se jedná o normální kostru křídla. Ten realismus je opravdu fantastický, Moc by mne zajímala váha prázdná a letová váha, jaký svazek je optimální, zda minimaketa létá motorovou zatáčku do leva, nebo strmější pravou stoupavou spirálu.

Dnes ráno bylo bezvětří asi 12st. C a velká rosa na trávě. Vzal jsem dvacetinku Fokker D-VIII a peanuta předprototypu V. 29 a zašel zalétávat. Nejprve klouznutí D-VIII do trávy, zdá se to být dobré, natáčím tedy 350 otáček a zkouším první let z ruky, model létá rychlé levé zatáčky s velkým náklonem ve výšce asi 2m. Druhý let na stejné obrátky, ale hlavice vyosena více doprava podložkoou 1mm. po startu následuje krásný, možná až zbytečně rychlý výstup do výšky 8, pak krátký kluz a čas asi 15 s. Možná by nebylo špatné zkusit slabší, delší svazek, třeba smyčku z gumy 3.5 g/m o délce 450 mm, což by pro start z ruky mohlo stačit, otázkou je co na start ze země.
Horší to bylo s V. 29, kluz velmi strmý, první motor na 200 otáček klesavý, následuje natažení VOP, let chvíli v horizontu, ale dost nejistý, Přitáčín prstem, ale z vrtulového náboje vypadává jeden list, na lepení nic nemám,pouze cumlám bambusový kolík, doufám, že po navlhnutí nabude na pr§měru a bude v kuželu držet. Musím hodně točit do svazku, aby guma měla větší moment, nicméně velkou vrtuli to pořádně neroztočí, takže po nakroucení positivu na levém křidélku a negativu na pravém se přece jen podaří letět jeden půl okruh. Chce to silnější gumu a znovu zkoušet,

V neděli podvečer je bezvětří a žádná rosa, křídlo Fokkera D-VIII jsem ještě jednou přelakoval napínákem proti navlhání a zvětšil negativ na pravé straně křídla, zvětšil vyosení vrtule do prava a udělal nový slabší svazek 4 vlákna 2,4 g/m o délce 420 mm a váze 4g, letová je nyní rovných 20g.

V 18 h bylo ještě 17 st C. Na první let točím 400 otáček, model nastoupal asi 5m a létal rychle v úzkých kruzích, přistál s posledními otáčkami za 16s. Před druhým letem srovnávám SOP a ještě trochu nakrucuji negativ na pravé straně křídla, natáčím 500 otáček, již začátek je perfektní, model stoupá v otevřené levé zatáčce do výšky asi 10m a pomalu se přesouvá k vysokému smrku, motor končí a model v kluzu zajel do toho smrku - čas 25sec. je slušný a model bez poškození dostávám dolů.
Beru oříška předprototypu V.29a do silnějšího svazku natáčím 300 otáček a ten pak letí obrovský okruh o průměru snad 70m a přistává v parku. Mám konkurenci, rodinka koupila chlapečkovi hračku plastového vrtulníku, přestože je to hodně těžké, tak se daří lety až do výšky 15m, Bohužel jedno přistání bylo těsně vedle mých modelů a chlapeček se pro vrtulník rozběhl tak, že hrozilo, že se zastaví až na mých modelech, Raději jsem vše zbalil pokud jsou celé.