minimakety.cz

Minimakety v hale nádraží Královo Pole
Termín bourání a přestavby nádraží se blíží, již proběhly úpravy okolí a demontáž některých svítidel uvnitř haly, takže se snažím využít každý volný den, tak tomu bylo i na velikonoční pondělí, kdy jsem si létal za poledne, hala byla téměř prázdná, pouze jeden pár starších manželů nadšeně sledoval mé létání a jeden mladík byl zvědavý, z jakého materiálu jsou modely zhotoveny a za kolik bych je prodal. Před nějakým měsícem mne jeden starý aeroklubák upozornil na vitrínu se zprávou archeologú, která v první části popisuje archeologický záchranný průzkum před zahájením bourání nádraží, našli tam tisíc let staré žárové hroby. Druhá část úplnou senzaci, kostru pilota s kniplem v ruce, ohořelou po výbuchu paliva, ale na čele měla hedvábný samurajský šátek – kamikadze Pár lidí si přečetlo nyní více rozšířenou mystifikaci o archeologické senzaci – vykopávce japonského samuraje kamikadze ve službách Luftwaffe, který havaroval hned vedle nádraží. Někteří kroutili hlavou, jiní pochopili, že se jedná o vtip. Možná inspirace pro novou Svěrákovu hru Cimermann Samurajem. Chtěl jsem využít halu, dokud stojí pro přelétnutí oříšků. Prvně to byl dvoumotorový D.H. Hornet a P-63, Měl jsem sebou fotoaparát a chtěl jsem udělat nějaké letové záběry. No, musím se přiznat, že bylo hodně pokusů a málo úspěchů Ono odstartovat dobře plně natočeného oříška, když se vám na pravé ruce kývá na řemínku foťák, to není zrovna jednoduché. Navíc já začínal s tím nejnáročnějším s Oříškem Re-2005, tedy se stíhačkou která je po čertech rychlá, První let na 1600 otáček byl nádherný, výška až u stropu, pak asi 6 okruhů, na závěr otevřená zatáčka, rovný let přes celou délku haly a jemné přistání, Spoušť jsem mačkal 6x, ale ta reagovala občas se značným zpožděním, hned to, co se mi nelíbilo jsem mazal a omylem vymazal i nejlepší snímek. Další dva lety jsem si nastavil na foťáku přiblížení a mino jeden snímek mi model vždy ulétl, do úzkého záběru se nevešel Skylark létá přece jen pomaleji, ale fotky také nic moc, To lehké modely NO CALL, to je jiné kafe. Létají pomalu a na vše je dost času. P-63 točená na 1300 otáček látá stabilně časy kolem minuty do výšky asi 7m, venku v ternice pak dva fantastické lety se šťastným přistáním na perkoviští – příště letiště. JUDY pak natáčená na 1800 létala nádherně těsně pod stropem kolem dvou minut. Pak jsem podle nabídky typů na minimaketách postavil Hellcata, model má krátký předek, proto jsem, se snažil udělat kormidla co možná nejlehčí, přesto bylo nutné dovážit předek 2 g. Hellcat předváděl nejlepší lety asi minutu a často byl poškozen, nakonec skončil v popelnici. Nakonec jsem postavil to, co jsem chtěl již na začátku Mr. Smoothie, jenže jsem se bál, že moc dlouhý trup a nevejde se zatáčkou do úzké Krpolslé haly. První lety 9.4. byly venku na parkovišti, na 700 otáček tp byl oblet celého parkoviště, také náraz do větví smrku, sklouznutí. pád, vybrání ve výšce 3m těsne nad projíždějícím autem, a dokončení okruhu o průměru 50m. Pak teprve hala, postupné zmenšování zatáčky přihýbáním ložiska. Nakonec na 1600 otáček u gumy 1,7 g/m výška letu 9,5m čas 110 s. Ale focení nic moc, Takže 10.4, znovu do haly a létá se pouze s Mr. Smoothie stále na stejnou gumičku ta má již více jak 10 natočení, 2x praskla, znovu svázaná a natáčí se jen na 1000, to pro focení, pak na 1500 a model letí až ke stropu, 2x si ťukne vrtulí, nepatrně změní zatáčku, ale nakonec je z toho 111 s, Maximální spokojenost.
S novou gumou TAN SS neznámé šarže1,87 g/m jsem udělal svazek o délce 490 mm, 12.4. bylo teplo v hale T=20C tak se testovala na: Mr, Snoothie 1. 1000 ot výška 7m 50s malý zbytek 2. 1500 7,5m 78s 3, 1900 8 m 85s 4. 2060 strop 130s
R-2 Blumblebee
Jeden z typů letounů se zatahovacím podvozkem a které mají největší plochu křídel je právě Keith Rider R-2 a jeho žluto červená barevně zajímavá verze z r , 1933.. Od počátku mi bylo jasné, že bude potřeba větší tah vrtule, takže si to žádá větší průměr ´180 mm a podstatně silnější svazek, ovšem relativně malá plocha VOP neumožňuje větší prohnutí profilu křídla, jinak budou problémy se stabilitou. Model jsem dokončil 16.4. a hned šel vyzkoušet do haly v Krpoli. Velká locha, znamená i patřičně větší váha potahového papíru, i když křídlo, VOP, SOP i zadek trupu jsou potaženy Plyspane 13 g/m2, tak podstatná část velkého trupu má americký, červený papír 17 g/m2 a tak po nutném dovážení Pb 0,7g na středu vrtule vzrostla prázdná váha na 6,2 g. První svazek původně určení pro JUDY K=12 l=420 1,7 g/m byl použitý pouze pro seřízení zatáčky a vyosení vrtule, jinak byl slabý a model nevystoupal výše jak 2m. Druhý svazek z gumy TAN SS´ l´= 490 1,87 g/m původně určený pro Mr. Smoothie byl ten správný, nejprve pár letů pro focení a pak postupné zvyšování otáček až na 1800, kdy výška byla těsně pod stropem 9 +m a čas rekordních 133s.
19.4. v Krpoli při 15 C jsem zkusil použít svazek z gumy 01//2015 l=400 2,8 g/m která má potřebný moment již při nižších otáčkách Nmax.=1700 ot. Při 1350 ot,. byla výška 8m čas 70s při kontaktu se stěnou nad WC, Ochotný mladík vylezl nahoru, ale při sundávání rozlámal levé křídlo. Takže oprava až doma a při tése podařilo zabudovat i potřebný positiv na levém křídle, který jsem dosud musel před startem nakrucovat a on se během letu ztrácel, jsem zvědavý jak se to projevína změně průměru okruhů (dosud se ke konci zatáčka otevírala a model občas narazil do stěny)..
Váhy mých modelů :
P-63 6.7 g
Judy 4,5 g
Hellcat 6,0 g
Mr. Smoothie 5,7 g
Keith Rider R-2 6,2 g
.Bolchovitinov S 5 g

Bolchovitinov Skorosnyj
Dva řadové motory Klimov po 860 HP v tandemu pohánějící protiběžné vrtule měly dát lehkému velmi štíhlému bombardéru rychlost přes 600 km/h, problémy tuhostí s dlouhou hřídelí od zadního motoru zavinily, že takto toho letoun moc nenalétal a nakonec byl zadní motor vymontován a letoun létal jen s předním motorem a třílistou vrtuli, rychlost klesla na 570 km/h a tím vše skončilo.
Podobně to někdy dopadne i s modelářskými projekty slibujícími mimořádné výkony, takovým je v kategorii NO CAL můj KITH RIDEE R-2, oplývající mimořádně velkou plochou křídla, ale malou VOP. Bylo mi jasné, že nesmí mít profil s větším prohnutím, jinak nezvládnu podélnou stabilitu, to jsem respektoval, ale i tak zalétávání bylo velmi pracné, odměnou pak v hale Krpole rekordní výkon 133 s. Po pravdě tento výkon s timto modelem sotva kdy překonám, druhý den se model choval jinak, ochladilo se stejný svazek měl o málo menší moment a model otevřel zatáčku, narážel do stěn a nakonec si zlomil vrtuli, je jasné, že pro létání v úzké hale Krpole je nevhodný,
Ošklivé počasí tohoto víkendu bylo ideální pro stavbu nového modelu, Vybral jsem si Bolchovitinov S protože má velmi štíhlý trup, který se dá postavit lehký, velkou VOPa dvojité SOP, což dává záruku velké stability i při hodně prohnutém profilu křídla, Použil jsem dobrou třílistou vrtuli ze starého oříška HD 731 o průměru jen 150mm, Model nebylo nutné dovažovat a bez gumy váží 5 g. Dá se říci, že splňuuje vše co jsem očekával, hezky stabilně letěl hned napoprvé a bez problémů se vejde i do úzké haly. Dnes bylo v hale chladno, jen 13C, na starší olétanou gumičku model na 1400 otáček nastoupal výšku asi 8m a 93s. 28.4. byla teplota v hale 18 C a testoval jsem starou gumu TAN SS K=11 01/2006 svazek l=470 2,06g/m Nmax=2400 při 25 C a 2100 při 15C. Na 1400 ot výška 6m, časjen 66s.. Jiná guma Hannan l=440mm 1.95 g/m Nmax 2400 točím 1650 výška 8m let 80s. Druhé natočení 1860 výška 9,5m, let 125s hezky ucentrované bez rizika kontaktu se stěnami haly. Spokojenost, s takovým modelem je radost létat.

Ještě pár fotek z Létání v Krpoli

Po týdenním pobytu v Egyptě u Rudého moře jsem si řekl, že by bylo dobré vzít nový model NO CAL RK-1, který mé obrovskou hloubku křídla a bylo nutné u něj zvětěit plochu VOP k zajištění stability, aby se vyzkoušelo, jak to pomohlo. Zajel jsem tedy do Králova pole a zjistil, že hala je již z poloviny zbouraná. Skončilo tedy dostupné létání v hale zadarmo.
Cestou zpátky jsem se zastavil na mém plácku. bylo téměř bezvěrší, jen obšas závan do 1m/s. Natočil sem model na 1000 otášek a zkusil jak poletí, chvíli dobře, pak pád a ulomení jednoho listu vrtule. Zkusil jsem to s jednolistou a model letěl asi 40 , pak jej průvan sfoukl. na zbytek pak za chvíli v klidu letěl 25s a po chvíli ještě k tomu dalších 20 s, to ve svasku ještě zůstalo asi 300 otáček. Bez možnosti letět s tímto modelem v hale nemá smysl jej trápit pokusy venku.

Ještě fotka letounu ve startovní rozvinuté ploše křídla

Musím se přiznat, že honbou za co největší plochou křídla a štíhlým trupem jsem si vybral typ, který bude mít jako model problém se stabilitou, VOP je malá a musí mít záporný úhel nastavení i když profil má velmi malé prohnutí. Obrovská plocha křídla vyžaduje superlehký potahový papír, nenašel jsem již dost zeleného Plyspane, asi by to chtělo obarvený, nebo stříkaný kondenzátorák 7 g/m2 a pak by váha vyšla rozumně. Zkusil jsem šikmá léta na listech vrtule, to byl největší omyl, každý náraz znamenal šikmou zlomeninu listu vrtule.
Takže dnes již vím, že pokud by byla v Brně v dohledné době k dispozici hala jako byla ta nádražní v Krpoli, pak bych postavil nový model NO CAL a byl by to M.B: 5, ten má také velkou plochu křídla, ale také kormidel, dlouhý trup a těžiště tam vám vyjde bez potřeby dovažování v předu. Vše se osvědčilo u stínového modelu polomakety living room.

Včera podvečer bylo bezvětří a tak jsem udělal pér startů na parkovišti, Každý let byl jiný, model byl přehnaně citlivý na i malé výchylky osy vrtule prováděné přihýbáním ložiska. Vypadalo to na těžiště příliš v zadu, Konec testování udělalo jako vždycky ukomení listů vrtule ve směru jejich šikmých let, Takže konečně jsem udělal nové, štíhkejší listy se směrem let v ose, průměr je nyní 240 mm a stoupání menší. Doufal jsem , že dnes ráno vše vyzkouším, jenže ono pršelo.V poledne jsem vzal foťák a vyfotil postup práce na rekonstrukci nádraží Brno Králove Pole, Za týden bourání haly pokročilo natolik, že je srovnána se zemí, horší to bude se stavbou nové, to však potrvýá více jak dva roky.

Bourání haly rychle pokračuje, za týden je srovnána se zemí. Horší to bude se stavbou nové, to zaberre více jak dva roky a je otázkou, zda bude vhodná i pro létání s halovými modely.

Další teńink venku, nejlepší let asi 40 s, přistání na smrku ve výšce 7 m sundání a na zbytek otáček 2x po 20 s. Další let znovu rozštípnuté oba listy vrtule, to mne naštvalo a udělal jsem nové s léty v ose o průměru 240mm, menším stoupání a užšími listy. Nové zalétávání, model je stále málo stabilní a moc citlivý na vyosení vrtule, občas začátek dobrý, ale po 20 s najednou potlačí a jde dolů.Nakonec konečně skoro dobré, model letí stabilně přes pakoviště a dále ulicí, nezatáčí asi 200m, stále mírně stoupá, nakonec přistává na balkoně ve druhém patře na šňůrách k sušení prádla. Majitelka bytu však před tím odešla s pejskem na cvičák, kde ji marně hledám. Když se vracím tak model je již na zemi a má vytržené křídlo z trupu. Rozhodnuto! Źádné opravování, odlamuji ložisko s vrtulí z přídě trupu a zbytek jankovitého modelu končí v popelnici.

Velmi dobré zkušenosti s maličkou polomaketou Martin Baker MB-5 kategorie living room clas z období covidu 19 mne přměla zkusit tento typ jako NO CALL- MYslel jsem si, že ušetřím čas použitím vrtule s ložiskem z neúspěšného předešlého typu. MB-5 má téměř stejnou obrovskou plochu křídla, ale také dost velká kormidla, takže byl zájem použít na potah to neljlehčí, co je k dispozici - kondenzátorový papír, nepravidelné pruhy šedé a zelené barvy jsem maloval anilinkami, po uschnutí byl papír dosti krabatý, snaha o vyrovnání žehličkou, byla úspěšná tak na půl. Doufal jsem, že hotový potah vypnu po navlhžení vodou, omyl na barvený a žehlený kondenzátorák již voda dále nevyoíná, Váha po obarvení vzrostla na 11 g/m2, což je pořád o 1/3 méně než moje nejlehčí papíry, Hotový model vážil bez gumy 6,2g. Na svazek z gumy 2,5g/m se choval naprosto stejně jako předešlý typ, občas stabilní let z ničeho nic přešel do pádu, ale po dotyku vrtulé se zemí provedl srovnání a při zemi hezky letěl. Bylo mi jasné, že model je těžký na zadek a má malý úhel seřízení, Dovážení modelářským špendlíkem do náboje vrtule, zvětšení úhlu seřízení a nový svazek z gumy 3,4 g/m model oživilo, ale začaly problémy s pevnosí trupu, který se silně prohýbal již při polovině z max otáček. Zpevnění motorsticku uhlíkem pomohlo, bylo však zapotřebí další dovážení. Nyní je jasné, že zadní závěs měl být o pole v předu a odpadlo by ono dovažování. Problémem zůstává měkké ložisko a potřeba často dolaďovat úhel osy vrtule. Nyní je již váha prázdného modelu 7.4g a protože chci létat na svazek z gumy 2,5 g/m, tak jsem musel zmenšit průměr vrtule z 240 na 215mm. Rozhodně to nebude rekordní model. Pokud se letové vlastnosti výrazně nezlepší, pak bude následova přesun zadního závěsu o jedno pole dopředu, odbourání dovážení na prázdnou váhu 6,4g, pokud ani toto nepomůže tak to poslední,co mohu udělat je nové tuhé ložisko. Nepomůže li ani toto, tak jinak hezký model skončí v popelnici.

Dovážení a zmenšení průměru vrtule udělalo z modelu stabilního dobráčka, na 500 otáček letěl 25s, bohožel na 800 otáček to nebylo lepší napřed hotizont, pak klesání a opět 25s, asi trochu průvan ze zadu. Točím 900 a model mírně stoupá, po 30s nařáží do větve stromu a střemhlav padá na asfalt hřiště, následkem toho je utržené ložisko s vrtulí. Nicméně nebýt toho stromu let by nebyl více jako 45s a po natočení na maximum asi tak 90s.To rozhodlo s další adaptací - odstranit 0,7 g dovážení ve vrtuli a posunout zadní závěs svazku o jedno pole dopředu. Došlo k odlehčení o 10 % na 6,7g, takže zvýší se stoupavost modelu, jeho dostup a využití i zbytku otáček které dosud zustávaly ve svazku po přistání . To jsou předpoklady, jaký bude výsledek doopravdy uvidím navečer pokud nebude pršet a bude úplné bezvětří.

Stalo, udělal jsem nový svazek z měkčí gumy, která má koeficient K=12 o délce 410 mm 3,3 g/m do kterého se maximálně vejde 1900 otáček. Předpolůádal jsem, že model bude více stoupat a přistávat s úplně vytočenou gumou. To platilo ken při prvnéch menších natočen, na 500 let 35s. na 800 50s, ale na 1000 se již začíná kroutit trup, VOP má opačný tvist. model po vypuštění klesá do výšky 1/2 m a teprve pak začíná sroupat čas opět 50s. na 1200 let do země. Tuhost trupu nestačí na silný svazek, stabilita je horší než byla u dlouhého závěsu a o 10% těžšího modelu. Je třeba použít tenší gumu i za cenu dalšího zmenšení průměru vrtule.

Znovu problémy se stabilitou, takže dovažuji 0,4 g do vrtulového kužele. Po mnoha marných pokusech se zadařil parádní let na 700 otáček minuta, výška 6m. Zázrak se opakuje na 1200 otáček výška 8m a po 90 sec přistání na stromě ve výšce 7m. Po sundání opět na 1200, ale špatný nestabilní let zakončený pádem na rychlosti a ulomením přídě. Míra trpělivosti byla vyčerpána, model šel mned do popelnice.