Každý návod na stavbu minimakety začíná stejně, je to jakési minimaketářské bylonebylo: Vezmi lehkou, ale pevnou balsu. Nic takového ovšem neexistuje. Ta správná balsa je totiž ze stromu, který zasadil sedmý syn sedmého syna praminimaketáře, má zápornou hmotnost a pevnostně předčí bórové vlákno. Je to přesně to, co hledá zoufalý minimaketář, který dokáže prohlédnout velice pečlivě úplně všechna prkénka jedničky balsy která v obchodě mají, včetně těch co jsou ještě ve skladu, i těch která ještě nepřivezli, aby po hodině prohlídky odešel s jedním prkénkem, i když stále není přesvědčen, že nejde o odpadový materiál, ze kterého bude vykrajovat jenom šablony.
Pravdou je, že není balsa jako balsa. Moje dosavadní dělení balsy na tvrdou, měkkou a normální je při stavbě mrňousků zcela nedostatečné. Takže jsem absolvoval přednášku a vyrazil do obchodu. V paměti nakonec uvízlo tohle. Balsa s rovnými lety je dobrá na nosníky, odtokovku a náběžku. Zrcadlová balsa je dobrá na přepážky. Balsa se musí vybírat pečlivě, lehká a pevná. Spotřeba materiálu je minimální, takže se vyplatí přehrabovat prkénka tak dlouho, až najdete to pravé. Nemá smysl kupovat balsu kterou pak k ničemu nepoužijete. Kolegy začátečníky ale musím uklidnit, stejně jsem nakonec udělal odtokovku ze zcela jiné balsy než jsem měl.
Moji guruové utrousili ještě jednu moudrost: Chlupy nenesou ! Vybraná prkénka je třeba přebrousit jemným smirkovým papírem, i když se vám zdá že již jsou z obchodu dokonale hladká (což je málokdy). Mám ale pocit že chlupy sice nenesou, ale ani nic neváží, takže pro milovníky mužných hrudí mohou být přepážky jako Tarzan.
North American XB-70 Valkyrie
Co dalšího kromě balsy je třeba ? Já osobně nemám příliš v lásce "nové" materiály, konkrétně různe styreny, pyleny a bůhvíjakéeny. V jednom zachmuřeném nedělním odpoledni jsem ale dumal jak vyrobit na rapiera modýlek North American XB-70 Valkyrie, zamilované to éro mého taty. Vím že tím popírám prakticky všechno z předchozí kapitoly plné moudrých rad o jednoduchým předlohách a držení se osvědčených plánů které namaloval někdo chytřejší, no ale co už. Valkyrie má dlouhý a tenoučký trup a křídlo hluboké, rozpětí mrňavé, zkrátka a dobře konstrukčně to zbastlit z balsy se mi zdálo nemožné. Zkusil jsem vyrobit z plné balsy alespoň křídlo. Bylo krásné, tuhé, ale i když já na nějaký ten gram moc nedám, bylo těžké jako čert (samozřejmě obrazně, mnou odhadovaná hmotnost čerta cca 87 kg dosažena nebyla). I pln nechuti a odporu zakoupil jsem v modelářské prodejně jeden z Enů (konkrétně potpron, který jak na to tak koukám moc enů v sobě nemá) o tloušťce 4 mm, a vybrousil křídlo z něj. Trup jsem vytvořil z balsového stínového kýlu, na ten nalepil z obou stran pron a v ruce vyhlodal elegantní tvar Valkyrie. Přibližně. Letounek ještě neletěl, takže obvyklý happyend zatím prozradit nemůžu, ale se skřípěním svých zbývajících zubů musím uznat že na těch enech možná něco bude. Jedna výhoda je nesporná - nemusíte je vybírat, protože jsou všechny stejné.
Po celodenním prohrabováním jsme tedy vybaveni kouskem těžké a nepevné balsy, v tašce se krčí i kousek umělé hmoty neorganického původu a v příštím díle se podíváme jaké budeme potřebovat nářadí.
A na závěr této kapitolky tu máme opět kvíz. Který z následujících obrázků je balsa ?
|
|
|
A: Balsa ? |
B: Balsa ? |
A správná odpověd je....................... opět za A !
Moje první návštěva ve sklepní dílničce Ruji byla poznamenána několika vjemy: za prvé to byl mírný odér zápachu z kanálu promíchaného s pachem zemního plynu (či spíše merkaptanu, kterým je "označován") a za druhé regálkem s materiálem, který jsem na první pohled neuměl identifikovat. Na druhý pohled to byla balsa, ale určitě ne vhodná na cokoliv s rozpětím pod půldruhého metru. Takže tím jsme začali.
Mnohé možná překvapí, že balsa jako strom nemá letokruhy. Zapomeňte na obrázky, které vám ukazují řez kmenem, který vypadá jako smrkový se spoustou soustředných letokruhů. Balsový strom v řezu má místo letokruhů radiální paprsky. Podle úhlu, pod jakým bylo prkénkokmene vyříznuto má pak svoji charakteristickou kresbu a vlastnosti. Více o balse si můžete vygooglit. Dnešní nabídka krásné, broušené a vybírané balsy trochu svádí chytit prkénko, kde je natištěno "super lehká" a vrhnout se do stavby. Ale není lehká jako lehká....
Na nosníčky vyberte balsu s viditelnými podélnými lety, které jsourovnoměrné a rovnoběžné s hranou prkénka. I přes pečlivý optický výběr kvalitu balsy odhalíte obvykle až doma, až při uříznutí prvního nosníčku. Při předpokladu správně nastaveného a seřízeného balsořízu musí být produktem snažení rovný nosníček pravoúhlého průřezu konstantního po celé délce. Pokud balsa uhýbá z řezu, při řezu není krájena noži, ale praská těsně před ostřím, něco je špatně.
Na přepážky, žebra a podobné součásti, kde směr namáhání není výrazně v nějaké ose, volte balsu se "zrcadélky". Tato balsa je pevnější ve více směrech, prkénko se vám bude dařit prohnout na kratší straně mnohem hůře než u předchozího typu. Při jemném broušení u ní dosáhnete krásně lesklého povrchu, protože chybí prohlubně od let.
Kromě toho jak byla balsové prkénko uřezáno je důležité i to, kde a jak rostlo. To určuje další vlastnosti. Setkáte se tak s balsou "kameňačkou" - tedy tvrdou, těžkoum nebo s balsou "perníkovou" - řídké dřevo, které praská v nepravidelných tvarech. Docela často perníkovou balzu poznáte (u tenších prkének) už v obchodě, protože prkénko bývá na některých místech "otrháno", jako by bylo z papíru a ne ze dřeva. Něco se dá poznat i podle barvy dřeva - prkénko balsy by nemělo být našedlé, nemělo by na sobě mít fleky, ale tyto vady jsou zjevné a už od pohledu se vám něco nezdá.
I když výběr balzy je podstatný, to nejdůležitější při savbě je "cit pro dimenze". Je to něco co získáte pouze stavbou modelů. Podle tohoto citu pak upravujete dimenze uváděné na plánku. Pokud máte balsu tvrdší a těžší, můžete jít do tenších dimenzí než jsou váděny na plánku. Současně tenčí nosík nasaje méně laku a celkový výsledek může být i lepší než při použití super lehké balsy větších dimenzí, která pak jako houba nasaje lak.
Pokud jde o chlupy - tak kromě toho, že kostra kde jsou na žebrech a přepážkách vidět chlupy (nedejbože stopy po pile!) vypadá škaredě, tak chlupy rozhodně nepřidávají na pevnosti a naopak, rády si nacucnou lak či lepidlo a přidají na hmotnosti. Takže dnešní heslo otce Fura zní: "chlupy pryč".
Kdeže jsou ty doby, kdy bylo štěstím sehnat jakoukoliv balzu, vybírat se moc nedalo a všechna prkénka byla chlupatá až hrůza. Dnes je situace jiná, koupit lze prkénka hladce obroušená, různých šířek a mnohdy i váhově rozčleněná. Je zde však jedno ALE - v převážné míře se jedná o balzu kterou jsem si nazval "průmyslová" - má jakési standardní vlastnosti, mezi něž patří zhruba stejná kvalita celého prkénka, dostatečná pevnost, dobrá opracovatelnost, ale bohužel i vyšší hmotnost. Je to ideální stavební materiál pro velké RC modely (především pro jejich velkovýrobce), na minimakety však vesměs nevhodný. My se musíme zaměřit na prkénka označená jako balza SUPERLEHKÁ, tj. pod 100g/dm3. A zde je třeba moc dobře vybírat, protože taková balza je dražší a není pro jejího zpracovatele nic jednodužšího než tak označit balzu sice velmi lehkou, ale s mizernými mechanickými vlastnostmi - tzv. "měchuřinu". Ta má vlastnosti bezové duše, lehce se při sebemenším namáhání láme napříč i podél let. Ale pozor, i takový materiál nalezne u malých modelů své uplatnění - používám ho s oblibou a úspěchem na různé nenosné výplně, plaňkuji z něj třeba celobalzové trupy a podobně. Jen je třeba mí na paměti, že jej nelze použít na pevnostní prvky a že i potahový papír jej může po vypnutí zdeformovat.
Ale zpět k původnímu tématu. Výběr správné balzy je alchymie, záleží převážně na zkušenostech. Přitom platí že čím je model menší (a u volných modelů to platí dvoDocs Homejnásob), tím je výběr té správné balzy důležitější. Typy řezů v odborné literatuře jsou sice moc pěkně popsány a nakresleny, ale prkénko typu A, B nebo C žádný prodejce (snad až na světlé výjimky) nevybere. Na hlavní nosníky používám klidně i těžší, ale opravdu pevnou balzu, tady nemá cenu hledět na hmotnost, určující je pevnost. Všechny ostatní součásti již dělám z balzy co nejlehčí, přepážky a plná žebra z balzy zrcadélkové, pomocné nosníky, podélníčky a pásková žebra z balzy se zrcadélkem tenké straně prkénka. Speciální výběr pak je potřeba na balzu z níž zhotovuji lamelované součásti, tady nezbývá než pásek uříznout, namočit a vyzkoušet zda půjde ohnout na požadovaný rádius nebo praskne.
To co jsem uvedl v předchozím odstavci se pěkně napíše, ale obtížně zrealizuje. Je třeba se připravit na to, že z prkénka, které má jako celek na pohled přesně ty potřebné vlastnosti a jeví se jako naprosto fantastické, získáme po nařezání nosníky jejichž vlastnosti jsou úplně katastrofální. A naopak, jiné prkénko se jeví že je k ničemu a nosníčky z něj jsou super. No a taky obvykle z každé strany prkénka získáme nosníky jiné kvality.
Ze všeho co zde bylo uvedeno logicky vyplývá: bude se nám doma hromadit balza, jejíž vlastnosti nás zklamaly a na to na co jsme si plánovali ji nepoužijeme. Ale není důvod k zoufalství. Jednak na různé modely a jejich konstrukční prvky se hodí balza s různými vlastnostmi a tak něco v budoucnu třeba ještě uplatníme. Ale hlavně je při stavbě potřeba řada různých přípravků (šablony, podpěry, odměrky, ...) a nástrojů (brusné hranoly, různě tvarovaná brousítka, ...), na které nám právě ta jinak nepoužitelná balza přijde vhod.
A protože se kapitola jmenuje "Výběr materiálu" a nejen balzou živ je minimaketář, dovolím si uvést další stavební materiály, které lze s úspěchem použít. Výběr je různorodý, avšak jeho šíře roste s velikostí stavěného modelu. Modely velikosti oříšků si většinou vystačí s balzou. Ale už u dvacetinek s rozpětím kolem 60cm je vhodné začít kombinovat. Pro příklad uvedu hlavní nosník křídla. Může to být jen balzová stojina, lépe pak balzový T nebo I profil. Ještě větší ohybové pevnosti pro větší modely pak dosáhneme, když horní a dolní pásnici zhotovíme z pásků dýhy, štěpin bambusu, smrkových nosníčků nebo balzovou stojinu shora a zdola olaminujeme uhlíkovými vlákny.
A pak si neodpustím zmínit "moderní" materiály, konkrétně různé druhy polystyrenu. Stavba z klasického bílého děravého pěnového polystyrenu už je naštěstí překonaná, ale materiály jako stavební izolační polystyren a tenké desky pronu (depron, potpron, .....) jsou použitelné velmi dobře. Při kombinaci těchto materiálů s balzou se dá s úspěchem využít dobrých vlastností všech použitých materiálů, jen se nesmí zapomenout, že při potahování se polystyreny nesnášejí s obvyklým potahovým lepidlem - ředěným lepícím lakem, a balza zase při potahování vodou ředěným disperzním lepidlem nabobtná. Proto je třeba model rozdělit na samostatné celky nejen z konstrukčního hlediska, ale i technologicky podle materiálu z nichž jsou zhotoveny, a ty pak potahovat samostatně a vhodným způsobem.
Výstraha na závěr - materiály na bázi EPP jsou pro stavbu minimaket naprosto nepoužitelné.Odolají sice skoro všemu, ale snad právě proto se mimořádně špatně opracovávají a jejich povrchu nikdy nevnutíme tu potřebnou kvalitu.
A doporučení na závěr - správný model musí mít pilota a stavební izolační polystyren je zatím pro mě nejlepší materiál na jeho vysochání. Podrobnosti najdete v kapitolce o vytváření detailů...
