Robert Pajas: Potahové materiály a jejich vlastnosti

Potahování modelu je finesou každé stavby a dokládá kvalitu zručnosti. Každý modelář má své vynálezy a zlepšováky a zásady, jak tuto kvalitu zlepšit, a nedá na ně dopustit. Tento článek vznikl především proto, aby informoval čtenáře o možnostech potahování malých halových minimaket. Všechny základní metody i druhy zde uvedených papírů jsem odzkoušel a píši svůj názor vyplývající z této zkušenosti.

Poznámka 1 - léta čili "leta": "Léta sem dával leta vopačně, než sem to pochopil," mi jednou prozradil vynikající minimaketář Radek Gregovský, když jsem si stěžoval, že mi příšerně prověsil Japan, ikdyž jsem jej dal letama napříč - což je velmi rozšířená a zavádějící rada. Dal jsem leta souhlasně s žebry - a ejhle! (No, zas šlo křídlo do luku, pravda.) Kondenzák dle návodu zas dělal vlnky na žebrech, po několika radách "jak na to" stačilo otočit o 90°... Původ zmatku je jasný: modeláři určují leta trojím způsobem: (1) vizuelně (směr většího množství vláken, proužky po lisu apod.), (2) trhací či navlhčovací zkouškou (kde se zvlní, kudy se líp trhá) nebo (3) přímou zkouškou pnutí na zkušební kostře. Tomu všemu pak říkají léta. Proto volím výraz směr pnutí (a nováčkům se omlouvám, že jim to nezjednoduším...)

Dále rozlišujeme rub a líc, hladší strana je líc, drsnější je rub.

Poznámka 2 - potisk v hlavních bodech:

Tiskárna Každá obyčejná i luxusní barevná tiskárna umí potisknout potahový papír. Různé tonery se rozpouští v různých látkách, obyčejný inkoust i ve vodě, toner laserovky v nitroředidle. Cena A4-kových inkoustovek je velmi nízká, já jsem potiskoval dva roky na tiskárně za 14000.-, ale po "čtyřpapírovém" skamarádění to nyní se stejnou kvalitou zvládám na Epsonu S20 za sedum stovek. Zde tedy problém není. Když už jdete kupovat, tak můžete zohlednit toto: lepší je odolnější látka než inkoust, např. Durabrite, lepší je, když si tiskárna bere papír pomalu a rovně a nešílí při tom, nenechá jej do sebe "padat" - nejhůře (problém mé Epsonky) si jej podává za tištěnou stranu (!), lepší je, když tištěná strana jde přes buben, nikoli pod, aby se tak vypínala před hlavou a neměla snahu se krčit (opět můj problém). (Lepší též je, když můžete měnit jednotlivé zásobníky tří barev oddělěně, ale to již nesouvisí s potiskem, ale s ekonomikou provozu.)
Potisk - soubor Osobně vše připravuji v AutoCADu, ale nemyslím, že je to podstatné. Naprosto stačí Word či Corel, hlavní je, aby to byly křivky. Opravdu se vyplatí obrázek překreslit, jinak nebude ostrý. (Nikoliv tedy .bmp, .jpg, .gif atd., to by muselo být opravdu velké rozlišení, v nouzi to lze, třeba zkusit...) Pozor na speciální fonty písem - buďto nápisy převeďte do Acrobat Readeru, nebo si noste fonty na flashce s sebou k počítači, ze kterého budete tisknout, jinak bude vše v Arialu či Timesu. Papír Přípravu papíru nepodceňujte. Než najdete vlastní způsob, udělejte to takto: vemte lesklou čtvrtku A4 a ořízněte si o něco menší nepomačkaný nepřeložený potahový papír a na A4-ku si nakreslete stejně velký rámeček a z vnitřní strany jej objeďte Scotch Stickem, potah přichytněte uprostřed horního okraje, srovnejte a perfektně rozhlaďte do všech okrajů (máte asi půl minuty času). Odstává-li někde, opravte, ale jen tak aby neprojíždělo někde holé lepidlo hlavou tiskárny, možno přelepit isolepkou.

Nastavení tisku Snad všechny tiskárny umí nastavit rozlišení, rychlost posunu papíru a množství inkoustu, ale tyto položky jsou většinou zakukleny do různých dětsky obrázkových nastavení, skryty za tajemné názvy firemních papírů apod. My chceme střední rozlišení, asi 300-600 DPI - víc už je vzhledem k hrubé struktuře papíru zbytečné, není-li ovladač, volíme "časopis", dále chcele málo inkoustu a rychlé schnutí - stejně je papír durch probarven, lesklý japan má loužičky, nemáme-li ovladač, volíme "lesklý papír", nutno vyzkoušet. Dále lze šachovat s černou míchanou či plnou. Souhlas barev monitoru a tisku nechte plavat, to je minimum, zvláště, když někdo pak flákne na anglické znaky červenou, modrou a bílou místo skutečných barev a ještě nedodrží proporce mezikruží... (Chcete-li velmi realistické barvy vycházející ze zkušeností maniaků tvořících 3D modely letadel pro filmy, simulátory, publikace apod., stáhněte si je ze Simmers Paint Shop, kolonka Color Swatches, a použijte při výplni RGB kód.

Samotný tisk a potahování a podkřídování Modlíme se, aby se papír přesevšecku péči nezacuchal, nezvlnil, nerozpil... Pak potahujeme tím, co nerozpíjí, např. inkoust nitrolakem, pak už pára nevadí. Vše jde normálně. Chceme-li docílit dobrého výsledku - větší sytosti a menší průsvitnosti, můžeme papíry jako lesklý neprodyšný japan a lehce prodyšný Kashmir 11 g/m2 z rubu podkřídovat bílou křídou. Nanášíme jí na rubovou stranu velkým velmi jemným štětcem, roztíráme a na závěr zfoukneme a setřeme dlaní, dáváme pozor, aby lícová strana stále ležela na čistém podkladu a neumazala se. Na přiloženém obrázku je žlutý japan Fokkera F.VII schválně podkřídován oranžovou, aby žlutá byla sytější.

Poznámka 3 - makrofotografie materiálů: U každého druhu papíru je makrofotografie záběru asi jednoho čtverečního centimetru s měřítkem v milimetrech nad fotkou. Příslušný objektiv stojí i starší několik desítek tisíc, já to fotil na obrácenou osumadvacítku z ruky pod prudkou lampou na tmavé podložce - objektiv Nikkor 28mm/f2,8 MF, digi tělo D 100. Pro vlastnosti papíru při lakování není podstatná ovšem jen hustota, ale také tloušťka a hladkost papíru, která z makrofotografií není patrná.

Kondenzátorový papír 7 g/m2

dříve běžný, dnes doprodává Kalina, lesklý celistvý potah, téměř čirý, při osvitu z úhlu barva plátna, vynikající letové vlastnosti, po nalakování křehký, pro potah trupu nevhodný - mazáním svazku rychle ztrácí vypnutí, snadno se potrhá i uzlem svazku, v místech postů pro vzpěry se při havarii modelu odtrhává. Nástřik lesklou Humbrolkou je jednolitý a lesklý. Nedá se obarvit vodovkou, potisknout se dá, ale výsledek není nikterak oslnivý, lze jej předem stříknout z rubu tenkou vrstvou akrylu. Nepropouští lak, nechceme-li neustále podmazávat lepicím lakem kousek po kousku, musíme potahovat Scotch-tyčinkou nebo, zvláště u křehkých ocasních ploch, ředěným Herkulem, papír dle potřeby vlhčíme prsty a na okrajích přesazujeme. Pozor! Má výrazný směr pnutí - máme dvě možnosti: směrem většího pnutím po žebrech - pohodlnější fixace vzepětí a prokroucení, ale větší prověs a vlnky na žebrech (vinou rychleji schnoucího lepidla). Nebo: léta po směru letu - malý prověs, na žebrech bez vlnek, ale značný tah podélný, který má snahu křídlo prohnout do "U" a u konců v rozích zvlnit potah.

Esaki, "šustivý" japan, Bleispann

dá se sehnat v modelářství Vaňouch, je neprodyšný, nepropouští nitro, z jedné strany lesklý (což na makrofotografii hází odlesky - fialové zrno), pevný, nepoddajný na sférických plochách, s výrazným pnutím v jednom směru - velmi prověšuje či naopak stahuje křídlo do luku, má silné pnutí a lehké kostry se snadno zkroutí, zkrátka takový tlustý kondenzák. Při potahování trupu zvláště dbáme, aby se nám nevypínla každá strana samostatně, u křídla volíme pevné uchycení v šabloně. Na kostru se dobře lepí Scotch tyčinkou nebo Herkulesem, spodní dutou stranu profilu lepíme pečlivě a necháme před vypínáním řádně zaschnout, jinak mám z Benedeka rázem Clarka. Na malé makety nevhodný. Nedá se probarvit ve vodě. Výhody: výborně nosí, je pevný, skvěle se na něj stříká, nesaje lak, při podkřídování dává výsledek rovnohodnotný nástřiku - viz lozenge na obrázku.