Interscale 2010 - Nijmegen 5. a 6.11.2010
Hala Interscale 2010 v Nijmegenu
Předem toho co napíšu je třeba říct, že Interscale moc nejde popsat, nicméně: o víkendu 5. a 6. listopadu se v holandském Nijmegenu konalo mezinárodní soutěžní setkání modelářů s volnými halovými maketami. Soutěž organizoval Roel Lucas podporovaný místním modelářským spolkem. Dorazili modeláři z Anglie, Holandska, Francie, Německa, Řecka a v neposlední řadě i z České republiky a k vidění bylo přes 100 minimaket. Soutěžilo se v těchto kategoriích:
královská kategorie F4D – volné makety na gumu
F4E – volné makety na CO2/Elektro
F4F – oříšky a pistacia
Kit scale – makety postavené ze stavebnic
Víceméně legrací je tradiční soutěž okolo pylonů
Hala: 50x50m, výška cca 8m.
Soutěž probíhala v sobotu a v neděli od 9hod ráno do cca 18hod. Jedna kategorie následovala za druhou s kratičkými přestávkami, kdy bylo možné ladit a zalétávat modely. V každé kategorii se létalo na 4 kola rozdělená do dvou dnů. Statické bodování probíhalo za chodu, každou kategorii bodovala jedna parta bodovačů. Nejvíce práce měli bodovači s oříšky, když posuzovali přes 30 modelů. Pravidla soutěže se řídila regulemi FAI. Za zmínku stojí, že pro našince je takové bodování novinkou – je rozdíl mezi národními pravidly M-oř a M-pist oproti pravidlům FAI.
K soutěži samé je třeba říct, že byla výborně zajištěna a zorganizována za vydatné pomoci dobrovolníků z řad místního modelářského klubu. Asi nejsilněji ve mně zůstal dobrý pocit z příjemné atmosféry soutěžního setkání, počínaje společnou večeří s anglickou výpravou až po sdílení technologií s jednotlivými modeláři.
Modely a létání: Předem je nutno říci, že vzduch v hale byl „divný“... Angličani jej charakterizovali jako „Sticky Dutch air...“ a tento stav se neustále měnil. Nevadilo to většinou u kategorií F4D a F4E, ale u oříšků a pistacií to bylo znát. Tyto kategorie (pro nás tak zásadní) zase nikdo za našimi hranicemi moc neprožívá, takže to znepokojovalo asi jen mě, ale u mě to bylo dané taky tím, že jsem na soutěž jel de facto s nezalétanými modely.
V kategorii F4D mě nejvíce zaujal R. Crossley a jeho nádherně létající konstrukčně balzová Bermuda a polystyrenový Ju-88. Oba modely jsou jednoduché, ale perfektně postavené a stejně výborně létající. Totéž se dá říci o peanutu Ju-87. Ten létá tak, že se usadí cca 1,5m pod stropem (8m) a tam vydrží 70s. Peter Smart a Chris Strachan disponují modely, na které je spoleh – výborně létající a kvalitně postavené. Totéž lze říci i o ostatních Angličanech – např. o D. Knightovi - jeho DH.82 z prvního místa tabulky F4E asi dlouho nikdo nevystrnadí a v bleděmodrém o D. Mastersovi kterému, díky jeho zálibě stavět SE-5A, přezdívají „master SE-5“. Mně osobně nejvíc učarovaly lety Fairchilda FC-1 G. Banhama – představte si ořecha Avii BH-7 Michala Křepelky (mimochodem, Michal Křepelka anglického dvojníka – zaujal hlavně Štefana, který si ho zvolil jako nejvíce fotografovaný objekt), zvětšete ji, zpomalte let a máte tady pohodu z Nijmegenu. Ořechy Buckery létají všude stejně – v Teplicích, jako v Nijmegenu – stabilní, dlouhé a pomalé lety, radost pohledět. Zážitek bylo vidět jednoduché modely Francouzů, jako např. skvěle létající polystyrenové pistacio Spitfira MK-XIV J. Cartigny – kdybyste ho někdo chtěl taky stavět, tak křídlo je rovná deska. J. Cartigna je vůbec hodně milý pán s modelářským fortelem, ke každému modelu odvypráví historii předlohy skutečného letounu a osudy pilotů. Rázem si mě získal např. pro Jodela. Skutečnou lahůdkou je vítězný peanut Fly Baby Francouze A. Petita, stříkaná humbrolkama. Za zmínku stojí Airco DH.9 G. Kandylakise – tuto dokonalou F4E maketu majitel ladil nejdříve pod vlivem radiových vln, ale s Robertem jsme se shodli, že je to „srabárna“ – volná maketa je volná maketa a mělo by tomu tak být od začátku. Ona DH.9 se ukázala jako dost vzpurný model a celou sobotu úspěšně vzdorovala, teprve až majitel rezignoval na Radio Control (RC), tak si dala říct a získala 3. místo v F4E. Je potřeba říct, že vzpurných modelů tam bylo víc, ale to je asi vidět na videích, které je možné sledovat na holandských stránkách. O dalších modelech až někdy ústně.
Česká výprava: Jeli jsme 4.členná výprava ve složení Štefan Gašparín a jeho syn Michal – nejdůležitější osoba – vše zařizoval, fotil a řídil. Dále Robert a já – oba modeláři. Nejlépe na tom byl Štefan, protože si mohl v poklidu povídat s ostatními účastníky Interscale. My s Robertem jsme řešili všelijaké gumičky, nastavení kormidel, teplotu vzduchu, výšku haly... Nejvíce očekávání budila Robertova Savoia SM.79 – perfektně postavená, ale s mnoha letovými otazníky. V sobotu celkem bez problémů provedla zálet, ale při nárazu do zábradlí balkonu se poškodily náběžné hrany křídla a Roberta pak čekala na hotelu noční opravovací šichta při mdlém světle holandské úsporné zářivky. Robertův Albatros D.V získal pěkné statické ohodnocení a letovým projevem se umístil na výborném 6. místě. Já jsem byl za svého Albatrosa rád, že vůbec letěl. O to větší radost byla z Fokkera DR.I, který měl slabší statiku díky potahu tištěnému na tiskárně, ale ty lety! A ty obdivné pohledy Angličanů ... Oříšky a pistacia se létaly na 9 pokusů, započítávaly se dva nejdelší časy. Robert i já jsme stíhali odlétat jen jednoho oříška. Pro mě bylo nezvyklé létat v hale vysoké jen 8 metrů, nicméně celkem se dařilo. Lety přes minutu byly vnímány jako hodně dobré. Pastvou pro oči byly lety vyladěných oříšků Francouzů a Angličanů, mnohé startovaly ze země, perfektně vyladěné lety. Téměř nikdo kromě nás neotloukal stropy. Moje příští meta bude asi stavět oříšky pro starty ze země, to jsem nikdy nezkusil. Slyšel jsem tuzemský názor, že Angličanům a Francouzům to moc nelítá – pravdou je, že jim to lítá výborně – koukněte do výsledkovky oříšků a přičtěte si „sticky Dutch air“. Mně se v pistaciích dařilo, Fly Bi-Baby získala 1. místo. Užíval jsem si také lety Fike E, poté co jsem zkrátil vrtuli a zklidnil se let. Ta potřeštěná vrtule, která mému Fikovi dovolila v Teplickém stadionu beztrestně provádět divoké výkruty zkrátka působila dost nejapně. Tato předloha je v čechách dost zprofanovaná, ale užijete si radost z letu. Já osobně bych si ji klidně postavil znovu – právě pro tu radost. Dařilo se také Zlínu Z-XII, stavěl jsem ho v hektickém tempu během října, ještě bez mnoha detailů, ale je radost s ním létat. Nedělní závěr patřil Savoie, ta na poslední chvíli, opravena a po dramatických přípravách k soutěžnímu letu, jejichž součástí bylo i couvání modelu, vzlétla za obdivného mručení i výskání zůčastněných. Jednalo se skutečně o poslední lety celého Interscale, takže to napětí, které Savoiu provázelo si náležitě všichni užili a Robertovi se při letu Savoie viditelně ulevilo. Příští Interscale bude za dva roky, do té doby je čas něco postavit a vyzkoušet v Říčanech, Teplicích či Děčíně ...
Závěrem bych rád poděkoval oběma mužům rodiny Gašparínů za perfektní fotky a podporu při naší cestě na Interscale 2010 – díky.
Další fotografie a videa z Interscale 2010 můžete shlédnout například na těchto adresách:
[Martin Huk]
Výsledková listina Interscale 2010 ve formátu PDF (144kB)
Předchozí
