Halové makety Pelhřimov, 10.12.2017

Bodovači při práci

Tradiční soutěž halových maket se uskutečnila 10.12.2017 v hale ZŠ Osvobození. Šlo o šesté Pelhřimovské soutěžní setkání modelářů holdujících malým volně létajícím maketám. Organizace letošního ročníku se ujal Vláďa Alfery, který přinesl do soutěže nové prvky. Nutno dodat, že se organizace zhostil moc dobře a lze jen doufat, že se jeho organizační nadšení neomezí jen na letošní rok. Létaly se všechny obvyklé kategorie známé z minulých ročníků – Pistacia, Oříšky a kategorie přesných maket F4D a F4E. Tradičně byla zařazena populární kategorie Větrůňků. Obohacením byla kategorie „Special“. Vláďa nakoupil několik desítek polystyrenových stínových modelů, který by i Moja sestavila do 5 minut a létalo se, respektive trefoval se cíl – značka na zemi. Na tři pokusy, kdo byl cíli nejblíž, vyhrál. Tuto kategorii mohl létat každý, proto byla též nejobsazenější – 17 účastníků. Druhou nejobsazenější kategorií byly tradičně oříšky. Létalo se podle Národních pravidel na tři pokusy a jeden vítězný let.

Novinky:

Ořechy: S novým modelem Albatrosea W.4. zvítězil Tonda Alfery – model by s přehledem mohl létat v kategorii přesných maket, umí startovat ze země a má všechny detaily, které maketa má mít. V menší Pelhřimovské hale by mu to v F4D slušelo. Tonda též ohlásil poslední let svého letitého vítěze nespočetných soutěží ořechů – Mustanga P-51H. Model dosloužil. Tipnul bych si, že měl podobný průběh vítězné kariéry jako si zapsal Jaromír Jágr v NHL. S nezalétaným pěkným polystyrenovým Corsairem F4U přijel Tomáš Kocur, model předvedl několik nadějných letů, které dávají tušit, že svému tvůrci bude model do budoucna dělat radost. Více radosti si užil s modelem Jodel D.9. Model bude po vyladění konkurenceschopným oříškem. Je hezké vidět jak se Tomáš rok od roku zlepšuje. Stejný typ modelu dělá radost i Ondrovi Kruckému, ne tak bodovačům. Ondra přivezl též krásného a výborně létajícícho hornoplošníka Howarda. Michal Křepelka soutěžil s novým Milesem M.5, nezalétaný model se mu povedlo rozlétat na půlminutové lety. Poslední nový model přihlásil do soutěže Radek Čechlovský, Švýcarský dlouhonosý C3605. Radek je v současné době nejproduktivnějším stavitelem.

Pistacia: V kategorii pistaciií měl Dušan Garba nového Lacey M.10. S modelem letěl pěkných 40s. Martin Huk přijel s polystyrenovou závodní konverzí P-63 Kingcobra.

Modely větrůňků

Zábavná kategorie Větrůňků: ta se konala již třetím (resp. čtvrtým) rokem a získává na větší a větší popularitě. Není divu, model jednoduše postaví i sváteční modelář a legrace s ním si užijete vrchovatě. Napětí při soutěži si užijete též dostatek, co víc si přát? Letos byla tato kategorie rozdělena na „retro“ a „moderní“ předlohy. Výsledky jsou v tabulkách. U této kategorie se chci ještě zastavit. Jde o stínové polomakety skutečných předloh o rozpětí 500mm, startuje se z ruky, gumicukem, nebo vlekáním na niti. Létá se na 2-3 kola a vyhrává nejdelší let. V soutěži se ukazují modely, které mají velkou plochu křídla a jsou lehké. Stavba musí respektovat pevnost, protože o karamboly není nouze. Zajímavou předlohu přinesl letos Dušan Garba, polystyrenový elegantní moderní speciál se štíhlým křídlem a pozoruhodným kluzem. Krásně létající a vymazlený polystyrenový model Zlína měl i Mirek Kuba. Ten měl u svého modelu dokonce i funkční směrovku s mechanismem umožňujícím vlekání rovně a následným kluzem do zatáčky. Tradičně však zvítězil Vlastík Šimek s Pionýrem, který je zatím nepřekonaný. Nicméně, podle výkonů z letošního HMP 2017 se zdá, že příští rok by mohl své prvenství ztratit, uvidíme.

Modely Dušana Garby

Kategorie maket F4D a F4E: když Adam Jeník před cca 10 lety oživoval létání s halovými maketami v Teplicích, jeho velkým přáním především bylo, aby se v Čechách začaly létat kategorie přesných, volných maket. Ty se zde nikdy nelétaly (kdyžtak mne někdo opravte), nepočítám v to mezinárodní soutěže Interscale, které v Čechách uspořádal Tonda Alfery v letech 1999 a 2002. Adamovo a dalších jedinců úsilí se vyplatilo, protože nyní mají tyto kategorie u nás stabilní zastoupení a na mezinárodní scéně patří Čeští reprezentanti k absolutní špičce. Potěšitelné je, že se objevují nové tváře. V kategorii F4D (makety poháněné gumou) to byl letos Jirka Tamfal s Pottierem 100TS, Radek Čechlovský se Supermarine Sparrow a Dáda Dvořák s Andreason BA-4B. Parádní lety předváděl zejména Radek Čechlovský. U obou kategorií F4D i F4E, se vedle statiky hodnotí realistický průběh letu: start – stoupání – horizont – klesání a přistání. Letová část nebývá úplně jednoduchá, ale na druhou stranu, když si maketář vybere jednoduchou předlohu, kterou postaví lehkou, třeba i bez detailů, tak se dá říct, že létání by nemělo být nic zvlášť složitého a je možno získat mnoho cenných zkušeností bez zkoumání slepých uliček. V naší modelářské komunitě je mnoho vynikajících maketářů, kteří jsou vždy ochotni se o své znalosti podělit. Tak jen do toho. V kategorii F4D se sešlo nebývale soutěžících i modelů. Skvěle létal A. Alfery s modelem Pfalz D.III a zvítězil. Nejlépe hodnocený let soutěže ale předvedl nový Blériot XI-2 Martina Huka, díky horší statice získal třetí místo. Blériot má jednu zvláštnost, létá v pravé zatáčce. To spletlo i samotného soutěžícího, když startoval model do obvyklé levé zatáčky, což samozřejmě model neakceptoval a skončil ve stěně. M. Křepelka s osvědčeným Bristolem M1C zaletěl druhý nejlepší let a získal stříbro. Nováčci soutěže si též vedli velmi dobře, zejména Radek Čechlovský. Pro lepší letové hodnocení doporučuji pohrát si s gumou. Moje zkušenost je, že kvalita gumy zde nehraje tak velkou roli, jako např. v kategorii oříšků, kde je kladen vysoký důraz na délku letu. Gumu je třeba vybírat s ohledem na plynulý průběh letu. Vysoký moment gumy na začátku průběhu letu spíše škodí, model se sice rychle utrhne od země a stoupá vysoko, ale trpí tím realismus letu. K tomu dochází zejména u modelů o velikosti oříšků. V kategorii F4E – (pohon CO2, nebo elektromotorem a řízeny časovačem), moc pěkně létal Albatros D.V A. Alferyho. Model sedí ve vzduchu jako přibitý a po zásluze získal zlato. Výborně létal Siemens E.I Michala Křepelky a vydařený byl i třetí let Fokkera B.II M. Huka, který původně gumou poháněný model osadil motorem na CO2 G.28. Jirka Alfery hezky létal proxy s Čihákem Rapidem od Radka Gregovského. Soutěže se zúčastnil i Petr Faitl s modelem HM-14 Blecha. Moc hezky postavený model měl pro Pelhřimovskou halu naprosto nevhodné rozměry. Petr jej přesto několikrát srdnatě vypustil s cílem dostat jej do vzduchu. Nárazy Blechy do zdi a úpění přihlížejících jej naštěstí od dalších pokusů odradily.

Pořadatel na závěr soutěže věnoval čas a energii vyhlašování výsledků a bylo to znát. Nejdříve vyznamenal ty, kteří se podíleli na organizaci soutěže, ocenil bodovače a až poté přišli na řadu soutěžící. Na závěr bych tímto chtěl poděkovat Vláďovi Alferymu za pořádání soutěže, všem podporovatelům malých maket a všem zúčastněným soutěžícím za pěkné společné chvilky.

Zamyšlení na bodováním minimaketářských soutěží

Tento report bych rád zakončil zamyšlením nad fenoménem posledních let a tím je bodování na našich minimaketářských soutěžích. Cílem není pranýřovat něco, nebo někoho konkrétního. Pokud se někdo bude cítit jako potrefená husa ať se s tím zkusí nějak vyrovnat. Upřímně řečeno, u bodování maket jde vždy o kompromis mezi principy „slasti a reality“ - tedy mezi přáním a realitou. Přičemž oběma principům podléhají všichni zúčastnění, tj.: pořadatel + bodovači + soutěžící + diváci. Hodí se, když si soutěžící a bodovači před soutěží osvěží pravidla pro tu kterou kategorii. Výhodou samozřejmě je, když bodovači vědí dopředu, že budou bodovat. Neznám bodovače, který má specifika všech pravidel v malíku. A i kdyby, je třeba, aby přeladil pozornost na kategorii, kterou bude bodovat. A i kdyby, většinou boduje s někým ve dvojici, nebo trojici a měli by se sladit. Zkrátka bodování vyžaduje chuť bodovat, erudici, nadhled, znalost problematiky, atd. Proto, jsou ideálními bodovači ti z řady maketářů, kteří (již) nesoutěží, ale kategorie maket je stále těší. Bodovači jsou zároveň nedostatkovým zbožím. Po Interscale 2010 v Nijmegenu hlavní pořadatel Roel Lucassen provedl analýzu bodování z různých perspektiv – bodovačská/pořadatelská/soutěžní. Učinil tak pravděpodobně proto, že se mu množily stížnosti na objektivitu hodnocení některých modelů. Já spatřuji význam jeho analýzy v tom, že osvětlil proces bodování všem koho se týkají. Evidentně to bylo třeba. Při zpětném ohlédnutí to asi stálo za to, tj. když se podíváme na současnou kvalitu soutěží pořádaných v Nijmegenu.

Samostatný fenomén je interpretace pravidel, zde může hodně pomoct výklad pravidel s ohledem na praxi (např. Robert Pajas kdysi přeložil výklady týkající se F4D a F4E, jsou ke stažení na webu). Proč toto píšu? Protože dohadů okolo pravidel a jejich interpretace v poslední době není ušetřena žádná z našich soutěží (dohady jsou většinou po soutěži). Já řešení spatřuji v dialogu, diskusi a ochotě posouvat kvalitu dál, byť tato deklarace může působit jako klišé. Řešením není vzájemné napadání na fóru, či po mailech, vracení cen, diplomů a rozhodnutí nesoutěžit a rozhodnutí nebodovat.