V roce 1945 Německo, Velká Británie i USA disponovaly bojeschopnými proudovými letouny, které výkonově převyšovaly typy letadel používané vzdušnými silami SSSR. V poválečných obdobích nebylo možné nakoupit ani získat licenci na výrobu moderních letadel z USA jako tomu bylo v období bojů. Jako jedna z prvních přišla s odpovědí na tuto situaci konstrukční kancelář A.S. Jakovleva. Svůj první proudový letoun koncipoval tak, aby byl rychle dokončen a jeho výroba v sérii navázala na stavbu osvědčených pístových typů. Jak- 15 vyšel z pístového letounu Jak-3. Místo pístového motoru byl pod příď zavěšen RD-10 o 9120 N ústící pod trupem. Nad motorem byly umístěny dva kanóny B-20 ráže 20 mm, později zaměněny za NS-23. První prototyp letounu byl zalétán 24. dubna 1946, pouhých 14 měsíců po zadání úkolu.
Plánek na toto letadlo jsem nakreslil podle podrobných podkladů z oblíbené knihy Václava Němečka: Vojenská letadla 4, naše vojsko, 1979 a podkladů z internetu: http://www.airwar.ru/other/draw/yak15.html. Konstrukce je celobalsová, potažená modelspanem.
Jak 15 na motor Rapier L2
Je k dispozici ve formátu PDF. Po vytištění pečlivě změříme, zda je plán vytištěn tak, aby rozpětí a délka modelu odpovídaly popisu na výkresu. Špatné nastavení tisku by nás po postavení celého modelu hodně mrzelo.
Prvním krokem je příprava dvou příhradových bočnic, které jsem slepil v šabloně přímo na výkrese potaženém částí mikroténového pytlíku. Z těchto bočnic a předem připravených příčníků jsem složil torzo trupu. Na něj pak přilepil přepážku G a poskládal polopřepážky H, I, J, K (všechny přepážky jsem opatrně vyřízl z prkénka balsy 0.8 potaženého potahovacím papírem) . Do otvorů přepážky se na sucho zasunou nosné podélníky pos. 1,2, na ně se navléknou další přepážky B, C, D, E a F. Ze stran se vsunou dva nosné podélníky pos. 3. Trup je navržen tak, že je možné ho posadit na ocelové pravítko a zajistit tak poměrně snadno souosost, viz. foto. Dále jsem do připravených otvorů zasunul výztuhy pos.4 . Po opětovné kontrole jsem vše slepil řídkým lepidlem. Podélníky jsou nařezány z prkénka tl. 1mm a po přilepení na trup opracovány na tl. 0,8 mm. Motorovou gondolu jsem vylepil rozstříhnutou papírovou trubičkou připravenou na trnu o průměru 18 mm. Součásti připomínající vstupní a výstupní část motoru jsem zhotovil z lehké balsy. Nakonec jsem připravil přechody pos. 5. První okénko na spodní části trupu za výstupem z motoru je dobré vylepit tenkou lehkou balsou. Výškovka a směrovka je vyříznuta z prkénka balsy 0.8 mm. Kabina je vytvarována z durofolu 0.2 mm na kopytě z balsy.
Je postaveno ze dvou polovin. Předem připravené díly jsem na sucho složil v špendlíkové šabloně přímo na výkrese. Následně lepeno řídkým lepidlem.
Trup jsem potahoval s přilepenou směrovkou. Výškovku jsem napevno zalepil až po zaklouzání. Poloviny křídel jsem přilepil k trupu až po potažení. Je nutno dodržet předepsané vzepětí a úhel nastavení. Přechodové oblouky jsou naznačeny potahovacím papírem. Jako ochranu před vysokou teplotou jsem použil alobal. Potáhl jsem celou spodní část trupu včetně motorové gondoly.
jsem zhotovil z papírové trubičky namotané přímo na raketovém motoru Rapier L2. Závěs motoru a trup odděluje balsová lišta 2x2 mm tak, aby závěs nebyl v přímém kontaktu s trupem.
je nutné provádět s vyhořelým raketovým motorem. Doporučuji zkontrolovat jak se model chová při razantnějším hodu. Osobně jsem udělal tu chybu, že jsem se spokojil se zaklouzáním doma do postele. Nastavil jsem záporný úhel na výškovce a pak na louce mi motor dělal s modelem psí kusy. Těžiště modelu je přibližně pod hlavním nosníkem křídla.
Po zalepení bambusového kolíčku do špičky modelu je možné vystřelovat model gumičkou.
Předchozí
